Světová nefrologie

Marcello Malpighi

Počátky mikroskopické anatomie ledvin jsou nerozlučně spojeny se jménem Marcella Malpighiho, který již v roce 1666 popsal ve své knize „De Renibus“ ledvinná klubíčka neboli glomeruly.

William Bowman

Pochopení funkce ledvin v první polovině 19. století pak souvisí se jmény Williama Bowmana a dále německých fyziologů Friedricha von Frehrichse, Carla Ludwiga a Jacoba Henleho.

Richard Bright

Je považován za zakladatele klinické nefrologie (1789–1858). Jako první si všiml vztahu mezi patologickým nálezem na ledvinách, albuminurií a hypertrofií levé komory – mnoho let před tím, než Frederick Akhbar Mahomed v roce 1879 popsal zprostředkující roli hypertenze.

Robert Christison

Sir Robert Christison (1797–1882) formuloval již v roce 1839 představu, že selhání ledvin (uremie) je způsobeno hromaděním katabolitů, které jsou normálně vylučovány zdravými ledvinami do moči.

Thomas Graham

Za otce dialýzy je pokládán Thomas Graham (1805–1869), který již v roce 1854 zkonstruoval „obručový“ dialyzátor. Graham si ovšem nebyl vědom možného využití dialýzy pro léčbu selhání ledvin – domníval se, že by dialýzy bylo možno využít především pro studium složení krevního séra.

Otto Kahler

V roce 1889 ve Všeobecné nemocnici v Praze profesor německé lékařské fakulty Otto Kahler popsal typický případ mnohočetného myelomu s nefrotickou proteinurií. Mnohočetný myelom byl také od té doby často v literatuře nazýván Kahlerovou chorobou.

Willem Kolff

Počátky klinické dialýzy jako široce používané léčebné metody úzce souvisí s Willemem Kolffem (1911–2009), který začal s dialýzou u lidí již v roce 1942 a v září 1945 touto metodou zachránil život první pacientce s akutním selháním ledvin s anurií po léčbě sulfonamidy pro akutní cholecystitidu.

Arthur Biedl

V roce 1922 přispěl ve Všeobecné nemocnici v Praze Arthur Biedl k popisu adipozogenitální dystrofie s polydaktylií – Bardetova-Biedlova syndromu. Dnes je známo, že hlavním projevem tohoto onemocnění je cystické onemocnění ledvin a Bardetův-Biedlův syndrom je pokládán za typické onemocnění buněčných řasinek neboli cilií.

Vilém Ganz

Vilém Ganz vyvinul v 60. letech v Brodově ústavu katétr k termodilučnímu měření srdečního výdeje, který po svém odchodu do Los Angeles zavedl do klinické praxe jako Swanův-Ganzův katétr.