Česká nefrologie

Jan Brod

Zakladatelem české nefrologie je nepochybně Jan Brod (1912–1985), jeden z nejvýznamnějších představitelů české medicíny 20. století a zakladatel české nefrologie. Byl ředitelem Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči. Proslul v české medicíně novým, fyziologickým pohledem na kardiovaskulární choroby a jejich studiem v klinice i experimentu. Je autorem vynikajících publikací z oblasti hypertenze a ledvinových chorob, arteriosklerózy a koronární a plicní cirkulace, které se dosud citují. V roce 1958 se stal prvním předsedou Československé nefrologické společnosti. Jeho více než tisícistránková monografie Ledviny. Fyziologie, klinická fyziologie, klinika (1962, přeložena do němčiny a angličtiny) je dodnes jedním z fundamentálních spisů v oboru. Za zvláštní zmínku stojí jeho vedení II. kongresu ISN (International Society of Nephrology) koncem září 1963 v Praze.

První hemodialýza v ČR

První hemodialýza v Československu byla provedena Severinem Daumem a Mirko Chytilem v prosinci 1955 ve Všeobecné nemocnici v Praze s využitím Alwallovy ledviny. Praha byla tehdy teprve čtvrtým městem v Evropě, kde byla pro pacienty dostupná akutní dialýza.

První nefrologické pracoviště v ČR

Počátky české nefrologie jsou spojeny se Všeobecnou nemocnicí v Praze, kde již v roce 1932 Bohumil Prusík vydal první monografii o Brightově chorobě. Nefrologie byla ve Všeobecné nemocnici od počátku úzce spojena s kardiologií. Není náhodou, že zde již v roce 1930 provedl Otto Klein (1891–1968) jako první na světě 11 srdečních katetrizací s měřením srdečního výdeje na podkladě Fickova principu. 70. a 80. léta byla bohužel pro českou nefrologii dobou postupného zaostávání za světem, a to jak v technické kvalitě používaných dialyzačních přístrojů, tak zejména v dostupnosti dialyzační péče.

Hemodialyzační péče v ČR

Do roku 1989 byla dialýza dostupná jen malému počtu potřebných nemocných, do dialyzačního programu nebyli přijímání lidé starší 50 let ani pacienti s nemocemi postihujícími další orgány, včetně např. diabetiků či pacientů po infarktu myokardu.

Počet dialyzovaných byl v roce 1989 zhruba 50 pacientů na milion obyvatel, tedy hluboko pod průměrem vyspělých zemí (kde tehdy bylo dialyzováno cca 300 pacientů na milion obyvatel). Od roku 1989 u nás dialyzační léčba zaznamenala dramatický rozvoj, bylo založeno mnoho nových dialyzačních středisek a postupně bylo dosaženo plné dostupnosti náhrady funkce ledvin.

V současné době je v České republice léčeno náhradou funkce ledvin 959 pacientů na milion obyvatel, z toho 582 pacientů na milion obyvatel hemodialýzou (8 % z nich peritoneální dialýzou) a 377 pacientů na milion obyvatel žije s transplantovanou ledvinou.